Povídka číslo 1
Pravidla:
1.povídka musí být napsána alespoň třemi uživateli
Můžete začít psát!!!!
Pokud vás předcházející nebaví,stačí napsat na e-mail Karina.98,že chcete:
1.založit nový příběh na pokračování(tohle můžete napsat do předmětu)
2.jak si myslíte,aby povídka začínala a já vám to na tuto stránku vložím bez pravopisných chyb
3.Vaše jméno a věk(pokud nechcete zveřejnovat věk stačí dítě(7-10let),teenager(11-19let) a dospělý
Komentáře
Přehled komentářů
Byla jsem zoufalá. Chtěla jsem jen padnout do milujícího náručí svého bratra. Pořád jsem utíkala až mně nohy zradily a já spadla na zem. Chodba byla vcelku dlouhá a na konci bylo ostré světlo slunečního odpoledne. Znenadání ke mně začala přicházet postava muže. Neviděla jsem ho kvůli světlu z ním. Ležela jsem jako hromádka neštěstí na břichu a dívala se směrem k té postavě. Viděla jsem jen její obrys. Svitla ve měn naděje. Může to být Kevin? Ne byl to někdo skroro stejně hodný, milý a někdo kdo mě měl rád skoro více než Kevin. Byl to můj otec. Pomalu jsem se zbírala ze země až jsem se postavila na nohy. Pomalu ale jistě jsem rozeznávala jeho tvář, oblečení a jeho srdečný úsměv. Přišel k mně a objal mě.Se vzlyky jsem mu řekla,, Máma..já..Kevin jsme," nemohla jsem se ale vykoktat. Táta mě jen pohladil po vlasech a řekl,,Já všechno vím, broučku,"Bylo to tak uklidňující.,,Je čas vrítit se domů," řekl.
ztracený bratr
(Karin, 23. 1. 2012 13:21)Dveře však neměli klíč.Za chvíli u mě byla sociální pracovnice.Řekla mi,,Je mi to moc líto!to se tvá máma k tobě chová opravdu tak hrozně?"neodpověděla jsem,jen přikývla.Soucitně mě pohladila,ale já jsem se jí vytrhla z rukou.Zeptala jsem se:,,Kde je Kevin?Kdy ho uvidím?"Odpověděla mi:,,No víš,teďka to nejde..."to mi stačilo.Už jsem nechtěla nic slyšet.Vyběhla jsem na chodbu a křičela:,,Kevine,Kevine!!!",ale nikdo mi neodpovídal.
Ztracený bratr
(terinca, 17. 1. 2012 15:45)Tam mě zastavila ta socialní pracovnice a já jí klesla do teplého náručí.,, Co se stalo zlato," ptala se medově sladkým hlasem.,, Moje máma, byla u mě v pokoji a prý jsem adoptovaná," řekla jsem i když mi trvalo asi půl hodiny než jsem to mezi vzlyky dokázala ze sebe vyšmordchat. ,,Vážně? Neboj se ..." nestihla to dopovědět, jelikož má matka nematka přisvištěla k ní a vrazila té pracovnici facku. ,, kelly okamžitě se seber a padej do auta, no počkej , doma uvidíš," řekla a pohrozila mi pěstí. Nějací dva muži se na ní vrhly a srazili ji na kolena, po chvíli je napadla a malem by je i zabila, nebýt toho, že oni to udělali dříve.klesla k zemi a jediný pohyb, který v ten okamžik nastal byl pohyb valící se krve na zem. i přesto, že jsem jí nenáviděla, přece jen mně vychovala a proto jsem se vrhla k ní a dala jí ruku na rameno.,,kelly, je mi to líto..." řekla a já si na okamžik myslela že mně měla ráda , ale až do chvíle než dodala,,že ti nedokážu odpustit, toto je tvoje ..." nedopověděla to, protože jí víčka očí klesly a její tep zmizel, vím ale co chtěla říct,,je to tvoje vyna". Rameno jsem okamžitě stáhla z toho jejího a utíkala do svého pokoje. Slyšela jsem ještě cupitající podpatky za mnou ale já nechtěla nikoho vidět
ztracený bratr
(Karisek, 12. 1. 2012 19:26)Byla jsem unavená,tak jsem šla spát.Ráno jsem se probrala a nademnou stála matka.Hned jak jsem otevřela oči,vykřikla:,,Co tu,čúzo,řekla jsi mi,že jedeš navýlet a trajdáš si tu!!!"rottuřeně jsem na ni zakřičela:,,Podívej se na sebe a nekritizuj mě!!!!Kdo vyhodil Kevina?A kdo mě posílal na ulici?Ty.Jen ty!!!!Nesnáším tě!!!"Rozbrečela jusem se.Ona zaječela:,,Co si to ke mě dovoluješ?já tě taky nenávidím.Nikdy jsem tebe ani Kevina neměla ráda.Vždycky jsem litovala...ůZasekla se.Já jsem řekla:,,Čeho?čeho?",,Že jsem tě adoptovala!!!",vykřikla v rozčílení.,,Co,c-oo?"Rozbrečela jsem se ještě více a vyběhla z pokoje.Nemohla jsem tomu uvěřit.
Ztracený bratr
(terinca, 4. 1. 2012 20:00)Byl velmi moderní, prostě luxus. Viděla jsem na boku velkou halu a tam nádherné sedačky kolem dokola, závěsi, uprostřed bylo volno. Pobídla mě abych šla nahoru. Nečekala jsem a vyrazila po schodišti do prvního patra.Ta slečna na mě ještě zavolala 9K. počítala jsem dveře až jsem k němu došla, dveře byly dřevěné ale ohraničené kouskem kovu. Vešla jsem dovnitř. Nemohla jsem dýchat. Přede mnou byla uprostřed pokoje černá sametová pohovka, dva otáčecí křesla a velká plazma. Na boku pokoje velká knihovna, celá bílá . Na konci té knihovny, která byla přes celou jednu zeď, bylo zavěšené modro bílé křeslo na houpání. Vypískla jsem radostí. Utíkala jsem ještě do místnosti za tímto skvostem a našla jsem to nejkrásnější na světě. Můj pokoj!!! Byl tmavě modrý nahoře a dole lemovaný bílým kusem dřeva. Pokoj nebyl příliš velkáý, ale za to nádherný. Na boku byla poschoďovka, celá bílá,pod ní byl stůl s počítačem a otáčecím koženým křeslem. Na druhé straně pokoje byly poličky a na nich knížky, moje nejoblíbenější, po nimi byla sedačká černá s barevnými puntíky. Byla tu také zasouvací skříň a dvěře do koupelny. Ta byla s velkou vanou, sprchovým koutem, záchodem a umyvadlem, ale bylo tam také mnoho úložného prostoru a vše bylo sladěné do bílo fialove. Pak jsem si všimla dalších dveří ty vedla na obří balkon.
Ztarcený bratr
(Karisek, 4. 1. 2012 19:17)Usmál se na mě a řekl:,,Ahoj!"Neodpověděla jsem mu a štastně ho objala.paní pracovnice se také na nás usmála.Když jsem se přinutila ke slovu,odpověděla jsem mu:,,Ahojhky,já jsem tak šťastná!!!"Seděl tam samozdřejmě Kevin.Povídali jsme si,protože jsme jeli strašně dlouho.Usnula jsem.když jsem se probrala,stáli jsme před velkou krásnou budovou.Pracovnice nadšeně prohlásila:,,Tohle je váš nový domov."Vešli jsme dovnitř.Vevnitř byl také velminádherný.nikdy jsem nebyla šťastnější.
Ztracený bratr
(terinca, 4. 1. 2012 7:33)Prošli jsme dlouhou halou. Cestou jsem se na ní zadívala. Na sobě měla šedomodrý kostýmek a košili. Vlasy měla pevně stažené do drdolu a modre lodičky se jí blištily. uviděla můj nepřítomný pohled a mile se na mě usmála. Zbytek haly jsme přešli v tichosti. nastoupili jsme do výtahu. Když jsme sjeli dolů, slečna vyklusala, ukázala na čtyři lidi prstem, oni se okamžitě seběhli do výtahu a zmáčkly druhé patro, takže měli namířeno asi do mého již bývalého pokoje. Když jsme prošli velkými dveřmi ven z hotelu, čekala tam na mě limuzína. Vypískla jsem radostí, ale jen tak, aby to neslyšela. ,,naskoč si,"řekla směle a vzápětí na mě mrkla. Já jsem s nevídanou radostí. sedla jsem si na koženou sedačku. Poslíčci už byli zpět a dávali moje pidi kufry do kufru. Když jsem se od té ,,úžasné" podívané odtrhla, zjistila jsem, že v autě sedí ještě někdo další. Někdo koho mám ráda, někdo kdo na mě mrknul a objal mě. mě se zalili oči slzami. Byla jsem šťastná.
Ztracený bratr
(Karisek, 3. 1. 2012 19:42)Těšila jsem se moc na další den a proto jsem šla brzy spát.Když jsem vstala,pracovnice se už nakláněla nad mou postelí.Trochu jsem se vylekala,ale měla jsem strašnou radost.Řekla:,,Už se nemusíš bát,jsem tu s tebou.Teď mi řekni,jak se k tobě máma chovala."než jsem otevřela pusu,rozbrečela jsem se.nebyla jsem k utiušení.Pracovnice to nakonec vzdala a odevzdaně řekla:,,Víš co,nic neříkej,o všem víme!Teď mě následuj,ano?"Přikývla jsem.Už jsem nebrečela,ale smála se .Štěstí se obracelo ke mě.
Ztracený bratr
(terinca, 24. 12. 2011 11:40)Najednou se ten úsměv změnil v v rozmazanou šmouhu, stejně jako celý Kevin a ostatní společně s celou halou. Všude bylo jen černo. Za chvíli jsem uviděla rozmazané bílé světlo. Myslela jsem si, že jsem v nemocnici. Přes všechnu únavu jsem si sedla a zjistila, že jsem v koupelně ve vaně. To rozmazané světlo bylo světlo nad vanou skrz hladinu. Lapala jsem po dechu. Vodu jsem měla snad i v žaludku. Vstala jsem, zabalila se do ručníku a lehla si do postele. Najednou mě něco začalo nepříjemně píchat do zad. Byla to obálka a v ní dopis. Stálo tam:,, Ahoj. ? neboj se. Vím o vaší mámě a že vám ubližuje. Sledujeme vaši rodinu a vím, co vám provádí. Jsem v tajné organizaci SLOD, která pomáhá dětem jako ty. Kevin je teď v domě, kde je již 3 dny, neboj se všechno mu vysvětlujeme a pustíme ho brzy. Již je klidný a docela se mu to tu líbí. Říkal, že konečně budeš mít klid. prosím, zítra za tebou příjde naše pracovnice a všechno to s tebou probere.XXX".v tom dopise ale měla pravdu. naše máma nám fakt ubližuje. několikrát mě už vyhodila v zimě na celou noc na ulici jen s dekou. Kevin se jí dokázal bránit. Máma ale za to nemůže. je psychicky nemocná, ale tají to a vylívá si zlost na nás. Najednou se mi chtělo jít tam kde je Kevin. Chtěla jsem mít domov.
Ztracený bratr
(Karin, 18. 12. 2011 19:41)
Nevnímala jsem okolí.Byla jsem v bezvědomí.Když jsem se probrala,první co jsem slyšela,bylo kašlání.Chvíli mi trvalo,než jsem si uvědomila,že se to dusím já a že ležím dole v hotelové hale obklopena hloučkem lidí.Vše se mi však rozmazávalo před očima.Hodně lidí volalo:,,Kelly,probuď se!Kelly!!!",ale žádný hlas jsem nepoznávala.Ani jediného člověka.Najednou jsem uslyela jeden známý hlas .Zvolal:,,Nééé.Kelly,vstávej!!!"Znělo to jako Kevin.,,Ne to se mi musí asi jen zdát!To nemůže být pravda!!!"Ale byla.Kevin se objevil přímo přede mnou a přede všemi lidmi mě objal.Zapoměla jsem na všechno.Byla jsem ten nejš´
tastnhější člověk na světě.Všichni dělali och a áááách a já i Kevin jsme se jen spokojeně zubili.
Ztracený bratr
(terinca, 14. 12. 2011 7:17)Na zemi byly dvě hrubé čáry po smyku a jeho mobil. Byl pořád ještě v pořádku, jen to chtělo pinkod ale já ho věděla. Rychle jsem namačkala 598763 a ukázala se mi rozepsaná zpráva určená mně. Z toho, co v ní stálo mrazí :,, Ty se o sebe postaráš, já ti věřím, ale bojím se asi víc než ty.Slyším pořád zvláštní zvuky a někdy se něco mihne kolem auta, jako teď a ježiši já se boj," tohle tam stálo. Ani to nestihl dopsat. Mám o něho vážně strach. Toto mi už nenahradí žádná výhřivka nebo postel s nebesy. Dala jsem mobil do kapsy a se slzami v očích jsem se vydala směrem k hotelu. Na hotelu jsem mobil pečlivě uschovala do mé krabičky po babičce a lehla si na postel. Mezi vzlyky jsem nedokázala přemýšlet. Napadla mě jediná věc. Šla jsem do koupelny a napustila si vanu. To jsem ale neměla dělat. Za chvíli jsem usla začala se nevědomky dusit.
Ztrracerný bratr
(Karisek, 12. 12. 2011 19:21)Dnes už bylo pozdě večer,tak jsem šla spát.Ráno jsem se vzbudila brzy.Opravdu brzy,konkrétně v 5:00.Sešla jsem dolů do hotelové haly a do veřejného počítače jsem napsala Kevin Jonson.Našlo to jako poslední záznam autonehodu.Vše jsem věděla,až na to,že tam bylo místo,kde bylo nalezeno Kevinovo auto.Walot,ulice Wendonsnova,u kostela sv.Marka.Na mapě jsem si kostel vyhledala a zjistila jsem,že leží necelý kilometr od tohoto hotelu.Vydala jsem se tam tedy pěšky,ale vzdálenost jsem podcenila.Už po 500-ti metrech mě začaly bolet nohy.Už jsem to chtěla vzdát,ale potom jsem si vzpoměla na kevina a i přes bolest jsem šla vytrvale dál.Když jsem dorazila na místo určení,to,co jsem uvidla,mi vyrazilo totálně dech.
Ztracený bratr
(terinca, 7. 12. 2011 14:31)Konečně jsem dorazila do hotelu.,,Dobrý den, jsem ta holka co měla dnes dorazit" řekla jsem trochu možná i neslušně ale to už mi bylo jedno. ,,Ach ano jistě," řekla recepční trochu rozpačitě.,,No víš máme tu takový problém. Tvůj jednolůžkový pokoj vyhořel před pár dny, teď je vše v pořádku, ale nemáme už žádný takový pokoj.Normálně bychom toto neudělaly, ale jelikož, jak si nám již psala v emailu, tvá maminka odjela do zahraničí a nemá se kdo o tebe postarat tak tě logicky vyhodit nemůžem, takže dostaneš luxusní pokoj s plazmovou televizí,vyhřivkou, velkou terasou, luxusní koupelnou, plným barem zdarma a s dvojlůžkovou postelí s nebesy, protože je jediný volný v celém našem hotelu," řekla s milým úsměvem a já si ji hned oblíbila. Začala jsem skákat radostí.Musela jsem toho nechat, když přišli další hosti, ale ona mě poslala do mého snového pokoje a já jen mrkala na drát, protože ten pokoj byl hrozně velký a taky přenádherný.Postel mi připadala větší, než můj pokoj, plazma snad přes celou zeť, terasa s lehátky a neuvěřitelným výhledem na Walot. Koupelna ovšem byla nejlepší. Byla tam obří vana ve tvaru koule a byla uprostřed koupelny.Byl tam dokonce přístroj na bublinky. Lehla jsem si na tu obří postel a zapla televizi. Od tud už nikdy nechci odejít.Pak jsem si ale vzpomněla na Keviny. Šla jsem k oknu a řekla,,Věřmi, já tě najdu."
Ztracený bratr
(karisek, 6. 12. 2011 19:00)Následujícího rána jsem vnasedla na vlak,který mě stál 300Kč.Myselal jsem,že pojede až do Walotu,ale jel jen do Siwoncity,takže jsem musela zaplatit i autobus,který mě vyšel na dalších 100Kč!!!!Byla jsem opravdu naštvaná.400korun a ještě jsem Kevina nenašla.K mojí hrůze byl autobus přecpaný a já jsem si musela stoupnout vedle paní,která očividně měla chřipku.Celou cestu smrkala a kašlala a nejhorší bylo,že ani k jednomu nepouživala kapesník.konečně jsem dorazila do Walotu,ale nevěděla jsem,kde začít Kevina hledat.Walot nebyl velký,ale mohl být kdekoliv.vydala jsem se proto na informace a zeptala jsem se paní u přepážky:,,Dobrý den,nevíte něco o Kevinovi Jonsonovi?Jsem jeho sestra..."Paní monotolním hlasem odpověděla:,,Je mi lto,Kevin Jonson je nezvěstný.Sledujete televizní noviny?"To bylo podle m,ě drzé.,,Jasně,to jsem si mohla myslet",odpověděla jsem kysele.Je to má noční můra.J á bez Kevina asi nevydržím.Vyšla jsem ven a cestou do hotelu jsem usilovně přemýšlela,jak Kevina najít.
Ztracený bratr
(terinca, 5. 12. 2011 15:39)
Všechny moje peníze dohromady dávají 30 korun, ale já potřebuji nejméně 300korun. Walot není moc blízko ,proto 300 kč a to ještě nepočítám jídlo a sem tam pětník na záchod. Moji mámy jsem se ptala a řeklami ,cituji:,,Ty si ještě po tom cos mi řekla chtít peníze, tak to ne slečinko."S tátou jsem také nepochodila. O týden později jsem dostala znamení, že Kevin žije. Nevím čím to, ale našla jsem jen tak na ulici poházenou 500 . Rychle jsem ji sebrala a utíkala domů. Nejdříve jsem si to rozmyslela. Je to správné utíkat?Není to vlastně útěk. Mám nápad.
následujícího rána jsem řekla mámě toto:,,Jedeme se školou do Machelinu(Mešlinu) a potřebuji 1000 korun."Chtěla po mně lísteček. Šla jsem si jako pro něho a rychle jsem si na počítači napsala nějaké malé oznámení.Máma mi dala 1000 a počítala s tím, že tu týden nebudu. Doufám, že to do týdne stihnu.A kde budu spát? Našla jsem si hotel. Nic moc, ale mně to stačí.Napsala jsem tam že tam přijede moje dcera sama, tak aby nebyly překvapení a podepsala jsem moji mámu.Napsali mi, že to je vyhovující a že moji dceru(mě) zítra ráno.Zatím mi všechno hezky vychází.
Ztracený bratr
(karisek, 4. 12. 2011 17:22)
,,Co?Jen auto!!!!!?",zakřičela jsem do telefonu.,,Ano,bohužel",ozvalo se.Vztekle jsem práskla telefonem.Měla jsem zlost.Kdyby Máma Kevina nedonutila jít do internátu,nic takového by se nestalo.Ale nechápala jsem to.Kevin totiž byl výborný řidič.
PO TÝDNU
Kevin byl stále nezvěstný.Před dům přišla novinářka a zeptala se:,,Váš brytr je stále pohřešovaný?Odpovězte!!!",,Ano",křikla jsem.Ještě mi to musela připomínat.Najednou jsem dostala nápad.Co když Kevinovi došel benzín a šel tankovat a ztratil se?v tomot případě by mohl být živý.Rozhodla jsem se,že se do Walotu vydám.Byl tu ale problém.Nemám peníze.
Ztracený bratr
(terinca, 2. 12. 2011 7:27)Až na konec mě pusa bolela tak moc, že jsem to nevydržela a přestala se usmívat. Máma si mě odvlekla do dalšího pokoje.,, Něco jsem ti snad řekla ne" zakřičela na mě.,, Proč všude lžež, že vás můj bratr opustil, táta ho přinutil a proč bych se měla jen usmívat mám i svůj názor a mimochodem Ela není vůbec tak úplně dokonalá a tetu nesnáším," řekla jsem s posledním sebevědomím co jsem sezbírala. Máma na mě nevěřícně zírala, a řekla ,,Nemyslela jsem si , že jsem tě takhle vychovala" ,,Nemyslela jsem si, že z tebe se vyklube taková potvora" křikla jsem a běžela se schovat do pokoje. Být tady Kevin, máma by se na mě už křečovitě usmívala.Potvora jedna hnsná. Můj žal však za několik dnů přerušilo něco ještě horšího.,,Zavolali nám, že se Kevin ztratil se svým autem, když večer projížděl uličkami Walotu.Našli jen jeho prázdné auto!!!
Ztracený bratr
(Karisek, 30. 11. 2011 19:28)Byla to moje teta Gertruda se sestřenicí Elishabeth.,,Tetičko,Elinko!",zvolala jsem z předstíraným nadšením a objala je.Šklebila jsem se,protože teta voněla po parfému,který voněl asi jako výkaly+3 týdny starý chleba zapomenutý v aktovce.To však nebylo to nejhorší.Když se všichni ze všema přivítali(asi za hodinu),začali pomlouvat Kevina.,,prostě nás náhle opustil!Jenom,jen kvůli pitimému internátu",falešně vzdychala máma.Falešně proto,že táta vlastně Kevina na ten internát donutil a máma mu to jen odkývala.Já jsem však to pochopila až teď,když jsem, slyšela mámin hlas.Poznám,když něco myslí vážně nebo ne.Měla jsem sice podezdření,protože jsem něco zaslechla jak si povídali v kuchyni,ale teď to vím na 100%.Nemohla jsem však něco říct aniutéct do pokoje,protože cituju mámu:,,Před příbuznýma se ty jen usmívej a mluv sladce,nebo letíš z domu!!!"Podle hlasu to myslela vážně.tetu Gertrudu moc nemám ráda a Elishabeth taky ne,protože teta říká:,,Elinka je nej..........,Kelly,proč nejsi víc jako ona?",a Ela si hraje na dokonalou,ale když jsme spolu sami,nadává mi do blbečka atd....celou dobu jsem se křečovitě usmívala,až mě ústa bolela.Jak jsem se zamračila,máma na mě vrhla vražedný pohled.
Ztracený bratr
(terinca, 27. 11. 2011 19:59)Nemohla jsem tomu uvěřit. Jako malý mi si řekl , že ať se děje co se děje, budu navždy jeho malá sestřička a nikdy mě neopustí. Teď ten slib porušil. Ve svém pokoji jsem se svíjela na posteli už s úplně mokrým polštářem. Za chvíli se moje lítost změnila ve vztek. Jak jen mi to mohl udělat. Vzala jsem naši společnou fotku, kde jsme si ještě jako malý hrály v aquaparku.Hodila jsem ji na zem.Najednou jsem před domem zaslechla hukot motoru auta před domem. Najednou moje srdce zalila naděje. Je to Kevin?Vrátil se ?Ovšem poté mě čekalo nemilé překvapení. Byla to pro mě dýka do srdce. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Ztracený bratr
(Karisek, 27. 11. 2011 9:12)Jmenuji se Kelly.Je mi 14let.Dnes je nejsmutnější den mého života,protože se můj starší bratr Kevin stěhuje na 3 roky na internát až do Kanady.brečím.Kevin mě objíma a říká:,,Nic se neděje,za 3 roky se zase uvidíme!!!"Já jsem mu mezi vzlyky odpověděla.,,Nevydržím to!!!!"Odtáhl mě od sebe a zamumlal něco jako: ,,Už musím jít,měj se Kelly,to vydržíš!"Prostě nasedl do černého mercedesu a odjel.Ještě jsem mu stihla zamávat a byl pryč.
Ztracený bratr
(terinca, 28. 1. 2012 13:02)